Dopisy z vězení
Uvádíme zde některé z jejích cca 140 dochovaných dopisů z vězení (1952 - 1960). V dopisech záměrně nepopisuje nic z těžkého vězeňského života ani svůj skutečný zdravotní stav. Je to jednak z důvodu tlaku dozorců na "nezávadnost" dopisů (cenzura) a jednak proto, že nechtěla zatížit svou rodinu a spolusestry zprávami, které by je ještě více zarmoutily. Jejím cílem bylo spíše všechny adresáty povzbudit a posílit ve víře, naději a lásce. V dopisech Matka Vojtěcha nevyjadřuje ani konkrétnější náboženské názory a myšlenky, které byly taktéž považovány za závadné (dopis pak byl zadržen a nikdy adresátovi nedošel), pouze odkazuje na Boží prozřetelnost, lásku a jeho vedení obecným, "nazávadným" způsobem. Přes všechna tato omezení z jejích dopisů jasně vysvítá její nezlomná víra, důvěra v Boha, naděje v každodenních strastech i obavách o jednotlivé členy rodiny a kongregace, a především velká něžná láska, s jakou se dopodrobna zajímala o své příbuzné, sestry, kněze, známé atd. Její zájem o každého potřebného je možné vycítit z každého jejího dopisu, stejně jako bezmeznou důvěru v Boha, který sám řídí osudy lidí a řídí je dobře, s velkou láskou, navzdory tvrdosti osudu či státního zřízení, které ji i mnohé jiné donutilo strávit mnoho let v komunistickém vězení.
Poznámka 1: v dopisech jsou některá jména uváděna pravdivě, některá překlopena do opačného rodu a některá jsou pseudonymy. Vše za účelem chránit dotyčné před pozorností Stb. Jak už bylo uvedeno, některá jména patří příbuzným, některá řeholním spolusestrám, některá kněžím a některá dalším známým. Všem ovšem píše, jako by byli členy její pokrevní rodiny nebo jejich známí, aby utajila jejich totožnost.
Poznámka 2: v dopisech jsou některé pasáže vyznačeny tučným písmem, jsou to ty, které nejsilněji odrážejí její nezlomnou víru a důvěru v Boha, v jeho lásku a péči.
Tématické úryvky z dopisů z vězení 1954 -1958: o postu a Velikonocích